Panna, výtečný spanilosti výkvět,
Tvorstva tresť sladká, světa veškerého
Růžová páseň, jakovouž v radosti
Sličně se poutá.
Z Páně když mocných ramenou ta první
Panna vybleskla spanilá, tu země
Krásy té slastným divením se v hloubi
Útroby třásla.
S výše blankytné ruměnou se září
Slunko usmálo; v přelibém paprsku
S hůry sestoupíc tu novou nazírať
Dychtilo krásu.
Ó co blesk skvostných je perel, co záře
Jesti nejdražších kamenů, jimižto
Slunce obráží v přelepém polesku
Krásy nebeské?
Panna vzácnější je nadevše perla,
Jest veledražší dyamantu kámen;
Jí to obleská přeliba se zračně
Páně milostnost.
Panno pověčná a rodičko Páně,
Jenž panen všechněch korunou se zůveš,
Tvou ta důstojnost blažená cnotou se
Dostala pannám.
Krása jestotná, jakovou se lesknul
Tvé duše vnitřek spanilý, s nebeska
Jest na jich zástup všeliký ty stáhla
Proudy milosti.
Ó zoře stkvoucí na panen na hvězdnu,
Kvítku přesličný, po sadech nebeských
Přeblaze vzrostlý, přelepý panenské
Krásy palácu!
Kdož, když o slavné o panen všech o cti
Řeč vodiť hodlá, v blažené ve slasti
O tvojich cnostech by zdolal nehousti
Prozpěvy chvály?
Však tvojí slávou velebí panen se
Veškerých hodnost, nebo Pán zamyslil,
By všechen poklad se vděků panenských
V Tobě obíjel.