Padej s nebe, padej mrazný sněhu,
Ustel smrtné lože přírodě!
Žehnám té tvé útlé lahodě,
K zesnulým že chováš svatou něhu.
Ty jsi posel lásky s vyšších břehů,
Ty co věrný přítel v nehodě
Navštěvuješ matku v odchodě,
A jí neseš plnou míru žehů.
Na mne též tvůj závoj druhdy padne,
Navštivíš mě ročně v navi chladné,
Jedin budeš plakať na mém hrobě.
Leskot tvůj jest slávy podobiznou;
Budeš-li též ku poslední době
Zvěstovať mi spásu věkožiznou?