Skip to content
1804–1868

Není člověk jenom mysl pouhá,

František Sušil

Není člověk jenom mysl pouhá, A hřích není pouhým přeludem; Aniž jenom matným osudem Ten se modlí, ten se Bohu rouhá.

Dávno peklem panovala touha, By svět padal před tím před bludem; Teď již vládne v lidu přechudém, A lid se v něm jako v vodě plouhá.

Váš to skutek, vaše jest to sláva, Hrdopyšní nedomudrcové, Že se lid náš dobytčetem stává. Hlas váš hrůzu pekla na svět zove,

Jícen zeje, srší věčný plamen; A to u vás sluje spásy pramen?

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.