Nechtěj láti slzám u člověka,
Neměj z něho pro ně posměchu!
Jsouť mu v hoři v milou potěchu,
Bez nich duše zoufala by měkká.
I když radost jako proudná řeka
Pod duše se vkradla pod střechu,
I tu v tísni slastí oddechu
Útroba vždy z toku slzí čeká.
O vy slzy! Vy jste rosa svíží
Pro popluží suché života,
Vy jste perly, v nichž se nebe zhlíží.
Otavte mne při poslední době,
Zasviť mně z vás nebes blyskota,
A pak plačte někdy na mém hrobě.