Nechtěj, bratře, nad svou nad chudobou
Vylévati srdcejemné stesky!
Chtěltě tomu Bůh tvůj nadnebeský,
By tvůj život potkal se s tou mdlobou.
Chudoba jest církve svaté zdobou,
Pro ni psány věčné slávy desky;
Nebes tvorce velebnosti blesky
Pod chudoby skrýval pod podobou.
Tať choť Páně; k ní lne ve vší lásce,
Ji k svých synův ustanovil částce;
Stráž všech nebes chudobě jest vzdána.
Přestaň tedy nuzným sebe lháti;
Chud-liž onen, jenžto může zváti
Bohem svým, svým všechnem světa Pána?