Nastali jsou blouzniví teď snáři,
Od chorých jim duší pramení
Přepodivná pořád vidění,
Ježto divou prošklebují tváří.
Osvěty se obdávají září,
Ctností svatých nesou znamení,
Zloba však v nich pořád plemení,
A tma vládne v nich jak u žaláři.
Zapeklitý duch ten jejich stále
Zalibuje sobě ve bludu,
Jako lastury vždy lípnou k skále.
Ve svém přenešťastném osudu
Vyhlídají posaváde zoři,
An již slunce o polednách hoří.