Když se Pán náš zrodil o půlnoci, Vyšla hvězda krásná divné moci, Stála v celé kráse nad jeskyní, Kdež jsou dleli s Pánem pohostinní.
Zborovaly se vše hvězdy druhé, Aby v jesle nahlédaly tuhé, Spočinouce na dítěte tváři Oplynuly divotvornou září.
Když se Pán náš o půlnoci zrodil, Tu věk mladý pro svět celý vzchodil. Rozploulo se nebe v sladkou rosu, Slunko zvedlo blíže země osu.
Potokové zabudouce ledu Valili se proudem čirých medů, Z hloubí země jako démantové Vyblyskaly v zímě kvítky nové.
Rozprostírala se světem vůně, Jak když vzkvěte růže v krásy trůně, Plála záře v slavném ve plápolu, Krásy krás v ní spojily se spolu.
Andělové rozhudli se v zpěvy K chvále Pacholete, k chvále děvy. Kdo je slyšel, v nebes slasti tonul, Necítěnou mocí na zem klonul.
Čilé ptactvo v slastí takých tísni Zapomnělo na zvuky svých písní, Až hruď jejich blahem otavělá V lásky zpěv se vroucně rozepěla.
A máť Panno, neploula jsi v slasti, Jaké není na nebeské vlasti? V chlév se celé stěhovalo nebe, Aby božsky oblažilo tebe.
Neudělíš, matko, nám z těch citů, By se zmohli v duší našich bytu? Poustkou leží niva naší duše, Schromla pro nás lásky Boží kuše.
A to dítě, jenž v chlév svinulo se, A směr dává všech těch světův ose, Nedáš pro svou lásku přebohatou Pěstovati nám je láskou svatou?
O dej se mu zrodiť v hrudi naší, Láska k němu nech se u nás raší; Pěstovať ho budem láskou tvojí, Láska tvá se s láskou naší spojí.
Cookies on Poetry Cove