Moravan jsem, ale jsem já Slovan,
Matka má je sličná Slávie,
Jenžto kvete jako lílije;
Na jich prsou mlékem jsem byl chován.
Její sad byl posud morem ován,
Teď se krása jeho rozvije;
Teď jak kněžna šlapá na zmije;
Palác slávy pro ni ubudován.
Ó má máti! žehnej svému synu,
Jako dítě k matce z celé tužby
V dětenčí se lásce k tobě vinu.
Však aj v prosbách pozdvíhám svých rukou:
Slyš mě máti! Nečiň modlám služby,
To by hnětlo pekelnou mě mukou.