Lidem Božím býval národ židů,
Zavřenou byl ondy zahradou,
Boží lásky zvláštní výsadou,
Nebeského přistavadlem klidu.
U toho Pán svrchovaný lidu
S andělů svých bydlel poradou,
Nebe v slasti ploulo nad vnadou,
Jakou zkvítal lid ten v jasném vidu.
Odemkla sad dávno Boží ruka,
A všem pravdy plod tam možno zbírať;
A ty chtělbys předce hladem zmírať?
Posud jest on zkamenělá uka,
Oblesk Boží ustálený v skálu,
Memnonův sloup, jenž zní Christu chválu.