Lásko moje, vlasti veledrahá!
Nabyla jsi druhdy velké slávy;
Mečem, hrálí, sudlicemi, hávy
Přemáhalas urputného vraha.
Teď vrah jiný na život ti sahá,
A vši sílu ducha tobě tráví,
Pekelné v dřen tobě leje šťávy,
A tě v propast věkovitou tahá.
O proč nyní nemáš dosti síly,
Abys zbila toho zlého draka,
Proč v něm přítele zříš, krátkozraká?
Proto duše moje hořce kvílí,
A v tom hoři volá k nebes bráně,
Aby zavál nad tebou duch Páně.