Kterak snesu, Bože dobrý s nebe,
Toho lání a té potupy,
S níž se svět ten na mne osupí,
Že jsem vydal v karatele sebe?
A já v tom jen poslušen jsa Tebe
Vytýkal jsem lidu výstupy,
Aby jako volen do slupi
Nevpadli do jámy krvostřebé.
Ale buď si! Rád já všecko snesu,
Podvoluji těch se strastí částce,
Hanu jak prach s roucha lehko střesu.
Jen ty odpusť! Jen ty, Pane, v lásce
Pohlídávej vezdy k mému lidu,
A mu uděl nebeského klidu.