Křivdu národ náš již dlouho strádal
Bývaje vždy jenom za podnoží;
Až pak zaváv s hůry vánek Boží
Ku povstání milostně ho zbádal.
V Bohem daný sad býť veden žádal,
Dobývať chtě v potu si tam zboží;
Leč tam naschvál nasázeno hloží,
By ho sotva vymýtiti vládal.
Takto pak vrah nakládá s ním posud,
Zlý to ovšem, leč snad spasný osud,
Utištěnec v Bohu má svou čáku.
Hůř, že sám strom kříže našed v líše
Po způsobu rozpustilých žáků
Utíná mu větve v matné pýše.