Když máť světu dala tě co robě,
Páně duch si v tobě zalíbil,
Vřelým úst tě dechem políbil
A tvou duši pozasvětil sobě.
Duch ten strážil tebe v každé době,
Hruď tvou ze plev světa otříbil,
By's se jemu zcela zaslíbil
A se všechen věnoval mu k zdobě.
A ty – kněz jsa pěješ o Venuši,
Podněcuješ srdce k plitké lásce,
Ta-li píseň kněžím Božím sluší?
K blaženější volán's Pánem částce.
Vezmi lyru, zahuď chválu Bohu,
Pak tě teprv knězem zváti mohu.