Kdo k své vlasti lásku pravou chová,
Chodívávej již hned od mladu
Ve všech krás a vděků zahradu
Zbírat vlasti k slávě kvítka nová.
Avšak samo kvítí sotva snová
Vlasti milé pevnou ohradu,
Pro kov třeba jíť v zem do skladu,
Z něhož braň se pevná pro vlast ková.
Leč co kvítí a co zbroj je platna,
Neumí-li dobře oběma
Řádiť mysl vojínova statná?
To nám vadí: síla holema,
A duch vůle dobré dosti má,
Mysl naše však jest marnotratna.