Každoročně konám dlouhé pouti
Po rozmilé vlasti Moravě,
Zbírám kvítka k její oslavě
Chtě ji kytkou stkvostnou ovinouti.
Avšak kraj ten přelítě mě rmoutí!
Stkvěl se druhdy o zlatohlavě,
Nyní ale k jeho úpravě
Oklestují z vrbin suché proutí.
Co mám dělať? Mám to proutí spáliť?
Mám se šáliť a tu zdobu chváliť?
Či mám plakať pro tu pro nehodu?
O bych, vlasti, zřel tě prostou svodu,
A zřel s tebe pouto klamů sňato,
Veškeren bych život svůj dal za to.