„Jest to krása, tato sličná děva,
Příroda v ni vlila všechnu vnadu,
Vkouzlila v ni všechnu vděkův řadu,
Jimiž kvetla druhdy rájská dřeva.
Nestkvěla se v ráji takto Eva,
Neslaveno takto sličnou Ladu,
S vytržením o těch krásot skladu
Celou vesnou slavík poopěvá.“
Takto svět ten jako na očaru
Slaví skvostnost tvoji, vlasti, berly,
Takové že chováš v lůně perly.
Já též ssal bych rozkoš z krásy darů,
Kdyby tebe, jak tu krásku krása,
Ovíjela věčné pravdy spása.