Jakým věru vlastencem jsi hodným!
Slávou tvojí ozývá se vlasť,
Anať ssaje z tvojich skutků slasť,
Jenž ji hudou zvukem přelahodným.
Avšak vším svým živobytím plodným
Předce jen jsi vlasti v hořkou strasť,
An loď její vlečeš na propasť
A ji dáváš v tlamu Scyllám svodným.
Vlastenectví tvé mi jestiť k strachu,
S furiemi chce jen k boji troubiť,
S Charitkami nevolí se snoubiť.
Můžli vyrůsť drahá perla z prachu?
Můžli vzniknouť záře slunná z kouře?
Kdo sil vítr, klidiť můž jen bouře.