Jaková to okolina stkvělá!
Vlaje žito, růže květe svěže;
Leč což jesti lidstvo bez mládeže,
A což krásný kraj jest bez kostela?
Tamto kostel v čistotě se bělá,
Krajinu tu celou milo střeže;
Ale kostel onen nemá věže,
Jestiť choť to záhy ovdovělá.
Pro náš život třeba věci trojí:
Ruky k nebi, strážce v světa boji,
K tomu svazu, jenž nás s nebem pojí.
Věž jest ruka, jenž nám k nebi káže,
Kostel – to jest anděl svaté stráže,
Oltář v něm – svaz, jenž nás s nebem – váže.