Jaké tuto duše přerozličné
Chová nebes všemohutný vládce!
Toho těší namáhavá práce,
A ten pílí hry jen ustavičné.
Onen hledá slávy nebetyčné,
Ten se v podlé potopuje látce;
Tam ten plýtvá jak zlý marnotrátce,
A ten shrábá jmění nepřeličné.
Já však k slávě, k statkům nemám lásky,
Všecku duši dvě mi vzaly krásky,
Jenž však ve mně spolu svorně vládnou.
Třeba-liž mi konať zpověď řádnou?
K vlasti, církvi nepřestanu žíci,
Dokad smrť mi nezahasne svíci.