Ach kde jsou ty časy,
Když šly z úst všech hlasy:
Pojďme, pojďme pro zbroje,
Potáhněme do boje
Získat země svaté
Pouty pohan spjaté.
Oněměla zdávna
Řeč ta bohozprávná.
Od nevěrných od skotů
Dána zem ta v pustotu;
Zlá ji tíží kletba,
A předc nikdo nedbá.
Byla zem ta rájem;
Věčným kvetla májem;
K útěšnému pohledu
Chodil na svou besedu
Na ty svaté pláně
S nebe anděl Páně.
Byla požehnaná
Jako rajská panna.
Všechnou krásy ozdobou
A všech dober zásobou
Jako kněžna stkvělá
Oplývala celá.
A jak nyní zpustla!
Buřeň po ní zhustla.
Krása její uvadla,
Sama celá uchřadla;
Již jak chudá vdova
Šat si k smrti snová.
Ach kdož mně dá zbroje,
Bych sňal pouta tvoje?
Celou bych tě otavil,
Na trůn bych tě postavil,
Zdělbych duchy s nebe,
Aby střáhli tebe.
Zas by čest tvá zkvetla
Jako nebes světla,
Svět by k tobě putoval,
Oslavou tě věncoval,
Zas bys byla rájem
Věčným kvetouc májem.
Darmo, duše, toužíš,
Darmo se tak soužíš;
Tvým-li hlasem vyvolá
K životu se mrtvola?
Boží jenom mocí
Den se rodí z noci.
Chceš se vydať v cestu
K posvátnému městu?
Ai v tvé vlastní dědině
Sídlí ona svatyně;
V člověcích ji hledej,
Tam se k výpravě dej.
Napřed k Boží zdobě
Cnosti zasaď v sobě;
A pak chvátej do světa,
Rozruš hříchův teneta,
V srdcích-lis ráj zrobil,
Palestiny's dobyl.