Aj viz tamto pahorek, Kostel na něm stojí, Jest to svatý přídvorek V tmavorouchém kroji.
Proč krás kostel pozbaven, Či je k smrti připraven? Pohleď na ten jarý háj Plný mladých stromů,
Rozkošný v něm z jara máj Bývá co v svém domu; Proč teď hořem povzdychá? Či mu kořen usychá?
Aj tam sličná zahrada Čarovně se svítí, Každým jarem odmladá Překrásné v ní kvítí.
Nyní sotva prohlídá; Co je k smutku pobídá? Vzdychá háj a vzdychá sad, Vzdychá kostel také,
Jest to lkání plné vnad Přehlubokoznaké. Kdož jest říci ochoten, Čím jich smysl těhoten?
O zři na tu větvičku, Jenž tam visí dolů, A slyš tam tu hrdličku, Ta má výklad bolů.
Zřejmy její zádumy; Zda hruď tvá jim rozumí? Člověče to žaloba Pro tvé hříchy kvílí,
Ducha tvého poroba Jde skrz tvorů žíly. Nebudeš-li se již káť? Máli věčně tvorstvo lkáť?
Cítí tvorstvo veškero Vždy tvých hříchův zhouby, Leč co tiché jezero Chová je v své hloubi.
Jen když vítr zafučí, Padá hoři v náručí. Aj teď vítr fukotá S hory Kalvarie,
Bolestná se tíhota Do žil tvorů lije, A žel druhdy utajen Prodírá se z hloubi ven.
Na kalvarské na hoře Andělů zbor klečí, Plynou ze rtů nespoře Truchlivé jim řeči;
Kloní v slzách po tváři Se tam k světa oltáři. Druhdy oběť bohatá Na té hoře plála,
Láska se tam přesvatá Za vše lidi kála. Tož vzdy v pátek veliký Jdou tam nebes vládyky.
Proto žalosť hluboká Z tvorů všech se vine, Proto jako zátoka Po všem kraji plyne.
Neb dnes velký pátek jest, V němž Pán nesl za nás trest.
Cookies on Poetry Cove