Což ti lidé mají se svobodou?
Pořád o ní řeči provodí,
Však ji v skutek uvésť nerodí,
Dávajíť jí břísti pořád vodou.
Před nádher se plouží před hospodou,
Pochotěm svým všechněm lahodí,
Pyšným jejich duchům nehodí
Smilovať se skutkem nad nehodou.
O jak jim to převýborně svědčí!
Porobu chtí zhladiť pouhou řečí,
A hlad zahnať holým zvukem hlásky.
Poroba však duch jest černé noci,
A ten žádné nepodléhá moci,
Leda žezlu obětivé lásky.