Což mi pravíš, že znáš dobře Boha,
An znáš nějak matku přírodu;
Že jdeš po ní k světa původu,
Jak jde k výším po žebříku noha?
Dobře činíš! Tělesa ta mnohá
Činí duchům žebřův výhodu,
Po nich jako stupněch u schodů
Vede k Bohu dráha miloslohá.
Jsou to ovšem vzchody k chrámu Páně;
Kdo se po nich ku všetvorci béře,
Dojde až tam k zlatostkvoucí bráně.
Kdo však svaté odevře ti dvéře,
An jest tamto zamčen onen chrám?
To Pán činí jenom sám a sám.