Což má duše pro ten národ touží,
Z jehož narozen jsem kolena!
Všecka jeho těžká břemena
Jako houží smutné srdce ouží.
Každá rada, jež mu v mysli krouží,
Každá tužba jeho plamenná
Rydlem se mi v srdci znamená,
A mou duši v moře bolů hrouží.
Takovou mne nadal tvorce hřebí!
Však já za to s lidem za soustrastí
Předobrému vzdávám díky nebi.
Jiný cesty koná, by zbyl strasti,
Jiný chodí pro nabytí slasti,
Já však bolů hledám po své vlasti.