Církev svatá – ozdobená krásně
Nebeského jestiť vládce choť,
Roucho její – hvězdorodá broť,
Jenž jí plyne s údů libořásně.
Svět jí v rukou spočívá jak chásně,
Od ní čerpá balsam pro lopoť;
Nebe přístav, vesmír jest jí loď;
Bílá cesta – odstín její pásně.
Říše její – nebe, zem i moře,
Za podnoží proměnnou má lunu,
Světy hvězd jí slouží za korunu.
Pohled její – úsměv libé zoře,
Hudba její – nadhvězdové hlásky,
Žezlo její – berla Boží lásky.