Christe Jesu, spasiteli světa,
Zapěl jsem já tytýž písně hněvu;
Rozčilť jsem se v nejvnitřnějším střevu,
Vida, jak zběř na tě střely metá.
Leč to byla svatá s hříchem střeta;
Padla jiskra k chytlavému dřevu;
A v těch hláskách horlivého zpěvu
Tajila se jenom lásky přeta.
Z lásky vzplála žáha mojí písně,
Vypukly jí lásky jenom tísně;
Avšak se i z toho tytýž kaji.
Písně váznou, dechy se mi tají,
Nechci déle při těch hněvech prodliť;
Raděj půjdu za vrahy se modlit.