Čeho pílí hrdá lůza tato?!
Přeukrutné kuje okovy,
A v své zlosti běsně stanoví:
Tělo církve buď v ta pouta jato.
Již tam oheň rozněcují na to,
Již se klene plamen hladový,
Již se blýská tam meč surový,
Již ti, církvi, bude témě sťato.
Nebe žasne, země v chroptě stoná,
Bezdná jáma otvírá svou tlamu;
Ach již šmahem všechno tvorstvo skoná.
Ovšem skoná – avšak zloba ona,
Zžíře meč – leč zbraně pyšných klamů,
Spálí oheň – leč tu lůzu samu.