Byl jsem mlad a srdce bylo vroucí;
Plápolala citů korouhev
Rozchvívaná krásou sličných děv,
A hruď chtěla na věky jim tlouci.
Loučilo se se dnem slunko mroucí,
Ronila se manna s květných dřev,
Poklimoval sladký ptactva zpěv,
A já šel jsem s děvou krásy stkvoucí.
S ní jsem nešel; zdaleka jsem kráčel,
Jí se dotknouť jsem se neosmělil,
Avšak všechen jsem se roztetelil.
Vina-liž to? I z té jsem se svláčel,
Když jsem dal se Christu Pánu v službu,
A vzal církev v jednu choť a družbu.