Břímě velké Bůh nebeský složil
Na útrobu moji přeslabou;
Tíže ty snad v hrob mě zahrabou;
Tak mě osud ten můj poubožil.
Bláhy kořen se mně neodnožil;
Zřídka manna sladkou ostrabou
Sprchá na mou duši ochabou;
Srdce dvůr se hořem poostožil.
Toť to břímě – že mám vytýkati
Hřích a vadu mému národu,
Proto se mně jazyk v ustou hatí.
Bože dobrý! odlož se mne břímě!
Neb choď semnou a dšti pohodu,
Ať se břímě změní v spásy símě.