Kterak nemá oko pláče roniť,
Kterak nemám hořem kameněť
Vida lid ten v Uhrách hubeněť
A mu slyše umíráčkem zvoniť?
Ó dej Pane srdce svoje skloniť!
Nedej této růži zdřevěnět,
Lípě této nedej zkřemeněť,
Nedej skále té se rozdroponiť.
An se za ně usedavě modlím,
Čáky hrad vrah bourá činem podlým;
An chci k nim, vrah zatýká mi bránu.
Tak mi v ňádrách prohlubuje ránu,
Hruď má stává uhelnou se slatí,
Kdež květ čáky nemůž prokvétati.