Svatá mátě slovenského lidu,
Ozářená leskem dennice,
V rozsedlinách skrytá hrdlice,
Věštko stichlá v nepřátelském rydu.
Ó jak pláčem v bolném na tě vidu
Zalívá se moje zřenice,
Ježto vidím kruté biřice,
Jak tě Božích pozbavují klidů.
Pouť jsem konal ke tvým jemným prahům,
Chtě vzpláť láskou na tvých Tater trůně,
Leč jsem více steskněl na tvém lůně.
O zmož neduh, na nějž hruď tvá stůně,
Vybuď chamraď, nežli počne bůsti,
Neb již bude žito tvoje růsti.