Vášně vaše, jenž vám hrudí manou,
To jsou modly, jimž se duch váš klaní,
To jsou bozi vaši ukydaní,
Jimž vždy žertvy z komor vašich planou.
Zvony zvoní cnostem vašim hranou,
Vášně trhou do tmavých vás zhlaní;
Předc duch váš se těch jak moru straní,
Kdož vám o nich rozmlouvají s hanou.
Ó jen veďte sobě s nimi v lásce,
Mějte se k nim co k své jedné částce,
Zvíte, jakou náhradu vám zplatí!
Jako vrazi zle se na vás skatí,
Oblekou vám oděv Dejaníry,
V hruď vám vetknou věkobodé kýry.