Život lidský – plavba šírým mořem
Plná péčí, plná zápasů;
V nebezpečí, hrůze, úžasu
V tůni brázdy přehluboké ořem.
V plachty často vítr duje hořem,
Blah, kdo řídí se dle kompasu,
A kdo před návalem zavčasu
Hledí k věčným na blankytě zořem.
Kam jde plavba? Kde loď přistáť žádá?
V ruce tvé se veslo plavby skládá,
Tvá chod řídiť má a může vůle.
Nebuď směrem lecjaká ti Thúle!
Leč jak Kolomb jistou maje métu
Na novém tam přistaň v nebi světu.