Uslyšev démant v bohatých palácech
Podsvětů temných o leposti růže,
Rozkochal v ňadrách vznětivých horoucím
Lásky se ohněm.
Nač hynouť tužbou? si praví; poselství
Radš volím vyslať s bohatým komonstvem
A s věnem skvoucím; odoláli kráska
Nádheře skvostů?
Došlo přeskvoucí to poselstvo k růži.
Kráska uhlednouc bohaté ty perly,
Předrahé spatříc kamení v libostné
Ploula radosti.
Leč když od poslů projeví se důvod
Těch darů přímý a posel přichází
K námluvám, náhlá zbledalost olívá
Líce panenské.
Posly žas jímá. I chtějí se tázať,
Proč ta překrásná takovou milostka
Zbledla úzkostí? Čili jsou to známky
Lásky ochotné?
Růže však stoulí v mlčení tajemném;
Leč slavík, jenž kryl v sklepeních se jívy,
Choť její dávný, velebiť započne
Písněmi růži.
Růže ruměncem zarudá novotným,
Tvář se jí krášlí spanilej; milostněj
K pěvci pohlédá a z niter vyzývá
Sladčeji vůni.
Tož posel vroucnou jich obou zře lásku
Zpět domů s darstvem se vrací; a démant
Výsledek spatře takový z bolestné
Tužby dohárá.