O nebem skvoucí náděje,
Kde tvá se berla zaskvěje,
Tam sladká blahost s blankytu
Se ocitá hned k obytu.
Kde nebeský tvůj kročí chod,
Tam útěchy hned roste plod,
I ve tvém pouhém obraze
K nám zasvítá slast k oblaze.
Když svět nás šálí omamem,
Dme peruť tvoje balzamem
A od nebeských od sadů
V hruď leje božskou osladu.
Kde chodec dráhou povzdychá
A nuzák hladem usýchá,
Když růždka tvá tam zavítá,
Strast veškera preč klopýtá.
Ó sejdi s nebes úporů,
Choď kolem v sladkém hovoru
A kapej masti líbezné,
Kde bol a strast se nalezne.
Mé vnitro jest dům zlob a mdlob,
Slast každá nalezá v něm hrob,
Zveď nade mnou hůl života,
Ať mně též radost vzbleskotá.