Kdož jsi básník, vstupuj často v kraje,
Kdežto kvete mládi lidské sad
Plný kvítí srdcejemných vnad,
A kdež jitro věčných blahot plaje.
Věčných svobod ovoce tam zraje;
Kdo v ten čárný ubydlí se hrad,
Pozůstane jako Apoll mlád,
A zlý osud jemu nezalaje.
Jak jsi bohat a jak právě blažen!
Proto nebuď odměn světa bažen,
V sobě máš zdroj blaha, pěstě Músu.
Jen jak anjel po vlasti sej bláhu.
Běda, kdo svou hříchy značí dráhu,
Músa se mu změní na Medúsu.