Skip to content
1804–1868

76. Poledne jest, slunko parně žíří,

František Sušil

Poledne jest, slunko parně žíří, Ve studnicích voda vysýchá, V trapné žízni člověk povzdychá, Všechna zeleň po oboru tyří.

Potok spěchá ujíť té zlé pýři, Vadne žito, spadá možicha, Klokot pěvce parnem utichá, Vedro všady po tyransku hýří.

Každý hledá skrýše při domovu, Tam jen národ zanechává krovu A si kroutí marnou chýži z proutí. Zdali se mu rozum zmatkem moutí?

Polednice na zlé děti chodí, Tudy si tak pošetile vodí.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.