Jitro milé vzchází, blednou již hvězdy na výši,
Ke sladkým procitá dřímoty ptactvo zpěvům.
Obledlá v závoj si halí tvář ve studu lúna,
S hejnem hvězd skrývá tam za oním se lesem.
Rozlévá se na hor temenech všady záplava růžná,
Věst o milém to jeví příchodu slunka zoře.
Vonná kvítka tušíc příchod toho vládyky rosnou
V rozkoši přeblažené tvář mu v zrcadlo strojí.
Matko a Panno svatá! Obraz toť příchodu tvého,
Obnovilas příštím veškery jitra divy.
Světská bledla zlolest, temná vin mrákota zašla,
Svět různým oskvěl víry a lásky svitem.
Kdož tebe Máť nectí, příznivcem Christa nebývá,
Bez jitřenky rudé příchodu slunko nemá.