O ty drahá, o ty velesvatá
Tisícleté doby památko,
Ukázalas, že jen pozlátko
V lidské cnosti skví se místo zlata.
Rajská se nám otevřela vrata;
Vypuklo nám sličné poupátko,
Leč to blaho bylo převrátko,
Z paláců nám zbyla bídná chata.
Vrah náš ceně matném po penízku
Naši slávu mněl býť psánu v písku,
A chtěl sníť ji jednou ruky čárou.
Leč mu vyšla pýcha holou párou.
Bůh i tenkrát vedl světa správu,
Na vzdor vrahům ustrojil nám slávu.