Víš, že Krása na Olympě bývá?
Že jest palác s perel podlahou
Oblesk pravdy s charit ostrahou,
Kněžka, jenž cnost vnadou přiodívá?
Co jest krásno, duši k nebi zrývá,
Nebeskou ji blaží oblahou,
Nebeskou ji strabí ovlahou
A v ni s nebe věčnou manu slívá.
Taký prápor vytkla krása pravá,
Dary její – vše jsou rozkoš zdravá
A vždy v hloubi s nevinou se snoubí.
A tvé básně? Jed strou ve vše klouby,
Běs v nich zuří, zloba kypí vzteklá,
To ne muza, to jest Cerber z pekla.