O jak krásně skonala!
Hoře jestě neznala.
Zbledla jako luna,
Dozněla jak struna,
K políbení anjela
Líbezně se zachvěla.
Jaková to blažená
Dála se s ní proměna!
Prosta zlého zmaru
Ve květoucím jaru
Přešla v Boží zahradu
K pověčnému omladu.
Duše její nevinná
Byla morská hladina.
Nebydlelo v duši,
Co klid svatý ruší.
Zála mír jak jahoda,
Byla pouhá lahoda.
Všady z ní jen vála slast,
Jakou chová nebes vlast;
Ošemetná ceta
Bezbožného světa
Jako divem uleklá
Do svých pout jí nesmekla.
Ve svátečném oděvu,
Při anjelském prozpěvu,
K ustavičné chvále
Nebeského krále
Ve všech cností oboru
Ubrala se nahoru.
Ó teď sestup, světice,
Dolů s věčné božnice;
Obletuj nás v tísni,
Uč nás svaté písni,
Ať již teď tam bydlí duch,
Kde se věčný jeví Bůh.