Šel člověk do zahrady,
Kde stálo všechno v květu,
A rozkoš rajské vnady
Mu vycházela v střetu.
I což ten muž tam dělal?
Zda kochal krásu kvítek?
Zda víť z nich kytku želal?
To věc jest, myslel, dítek.
On kolotavě zíral
Jsa jakýms bludem zmámen,
A místo kvítek sbíral
Jen buřeň, pádel, kámen.
A sebrav smetí sprosté
Hned volal po oboru:
Co v onom sadě roste,
Zde vizte na tom vzoru!