Mnohý člověk klade mylně
Pokrok sobě v zásluhu,
An ho blud jen kratochvilně
Krouží v stálém okruhu.
Přihází se mdlému sluchu,
Okovů když slyší chřest,
Mní, že sladká hudba duchů,
Že to souzvuk nebes jest.
Nevěř synu marné řeči
Novomodných proroků,
Že všem věkům věk náš předčí
V přepodivném pokroku.