Hle ještě chodím po vlasti,
A vleku nohy ve strasti,
A hledám v rumech od hradů
Skvost starodávných pokladů.
Lid volá: jest to nerozum,
Vždyť nenalezneš leda rum;
Sám já to tytýž povídám,
Leč předce poklad vyhlídám.
Vždy pobádá mne náděje,
Že poklad se mi zaskvěje,
A proto hledám dál a dál,
Byť celý vesmír se mně smál.
Mně hradem, kdež ten poklad skryt,
Jest každý sprostý na vsi byt;
Skříň, jenž jej chová zamčený,
Jsou starci mně a stařeny.
Pojď lide, otevř komnatu
Svých perel a svých šarlatů,
Já z různých tvojich kamenů
Věž slávy tobě vyklenu.