Skip to content
1804–1868

64. Růže.

František Sušil

Nebes dítko, krásná růže, Všeho kvítí královno, Není srdce, které může Nebýť tebe milovno.

Hvězdy na tě záři linou, Slunko tebe přikájí, Vzduch tě sladkou medovinou, Luna rosou napájí.

Barva tvoje – roucho lásky, Tvoje vůně – lásky řeč, K obraně co k stráži krásky Trní tobě skytá meč.

Sladký vánek ctí tvůj stánek, Zdroj tě chová v obraze, A ten slavík rozkochánek Pohudá ti k oblaze.

Píseň lásky ve tvém lůně Napořád se kolíbá, Vše ti kvítí na tvém trůně Kolena svá ohýbá.

I to nebe pozdě, skoro, Když se na zem usmívá, Ku příkazu lásky sporo V roucho tvé se odívá.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
64. Růže. · František Sušil · Poetry Cove