Kdož dá mi zírať Velehrad,
Jak stával ondy v slávě,
Když chodil valem ode všad
Lid do bran jeho k správě?
Ó Velehrade z hrobu vstaň
A vrahům svým se mocně braň.
Vstaň Velehrade, teď jest čas,
Teď rozvij mocnost svoji,
Slyš vůkol sebe lidu hlas,
Jenž k tobě v pout se strojí.
Hle, jak se korouhve jim pnou,
Teď rozvij všechnu slávu svou.
Ó zdráva, dobo rozmilá,
Ó zdráv buď sladký hlase,
Hle puká dávná mohyla,
A sešlec vstává zase.
Hle Velehrad, hle Velehrad,
A kolem něho květný sad!
Ó rozkvěť hojnou lahodou,
Ó rozkvěť sade v kráse,
A zaroď blahou úrodou
Všem, jenž jdou k tobě k spáse.
Kdo v tvém se octne prostoru,
Ssaj vzduchy rajských úporů.
Teď k Velehradu, národe,
Směr obrať svojich kroků,
Tam západe a východe
Lej vody svojich toků.
Tam čiňte lásky obnovu,
Tam stavte míru budovu.
Jak bere toky v sebe proud,
Kde plyne krajů řadou,
Tak na svatou kdo tam jde pout,
Všech cnot se ozdob vnadou.
Tam každý duch se k dějům vzmuž,
A odtuď vlasti statně služ.