S hor Božích, odkad v mocném hlasu
Se valí řeka dob a času,
Co veleproudný stříbrotok
Teď k nám se béře nový rok.
Ó vítej, vítej blahé léto,
Ty tisícerých tužeb méto,
Ó vítej s věčných oborů
Sem do slovanských prostorů.
Tys doba bláhy milovděká,
Let tisíc tebe národ čeká,
Zjev blahodárnou svoji zář
A obnov krajů našich tvář.
Ó ve skvoucím si provoď hávu,
A vyvoď z hrobů dávnou slávu,
A k živobytu reky zbuď,
Jimž láskou svatou plála hruď.
Co zřím? Aj Pravda, Boží druže,
Dva od blankytu svaté muže,
Jenž zosnovali jí tu chrám,
Sem do krajiny vede k nám.
Hle jak se berou v libém nachu!
Lid všechen padá s úctou v prachu,
A všechen kraj jim pěje čest,
Neb Cyrill to a Method jest.
Ó otci naši buďte zdrávi,
Již pojďte ujmouť žezlo správy,
By vzešel mezi námi věk,
Jenž Bohu jest a lidu vděk.
Teď po slovanském po okresu
Se všady rozviň prápor plesu,
A ze všech zemských obytů
Se vznášej „sláva“ k blankytu.