Den druhý vzešel tvorům na nebi,
I dal Bůh důkaz věčné veleby.
On mocně vody od vod oddělil,
Část k nebi a část k zemi přivtělil.
Tu vzešla vodám velká nevole,
Že Bůh je klade také na dole.
Tož vodstvo před Boha se ubírá
A v pokorných se prosbách prostírá.
Ó nech nás na vysoké obloze,
Ať nezahynem v zemském lomoze!
Ta velká od tvých nebes dálava
By byla jistá pro nás zádava.
Pán na vody tu s láskou pohleděl
A na jich prosbu vlídně pověděl:
„Mé děti! Vezměte jen zemi v byt,
Tam potřebuje k úrodám vás lid.
Leč dám vám k lásky svojí důkazu
Nésť dole vlast svou dávnou v obrazu.“
Z té doby nebe ve všech příhodách
Se obrazuje sličně na vodách.