Bohověda jak v té klesla době!
Jak se octla celá na vetechu!
Kdož dá těchu jí v tom smutném vzdechu,
Any služky smějí se té mdlobě!
Dvě z nich sunou v horší k ní se zlobě;
Jedna praví: Já ti sejmu střechu,
Druhá praví: A já ku posměchu
Servu zdola všechnu půdu tobě.
A což ona? Chvěje-li se v strachu?
Čili s pláčem hrob si stele v prachu?
Či se směje vrahyní těch hrozbám?
K pokorným, dí, nebe mojim prosbám
V samém vzduchu trůn mi věčný vzdělá,
A zem zas mně pokoří se celá.