Na prosvitu živobytu
Když mne mátě chovala,
Tenkráte mně v horkém citu
Lásku k vlasti vlíbala.
Když se blahá rozklenula
Vesna mládi nademnou,
Vroucněj se a vroucněj dmula
Hruď tou láskou tajemnou.
A když vřelo v létě vedro
A když vadnul les i háj,
Šířilo se láskou bedro
A mé lásce kvetl máj.
Teď již stihla zima sivá
V žití mého zahradu,
Leč ta láska pořád živá
Kvete v novém omladu.
Dokud bude bíti ňádro,
Dokuď bude v těle ruch,
Bude láska ta mé jádro,
Bude jí vždy planouť duch.